|
|
Opereta Polská krev Oskara Nedbala v dobovém kontextu
Petrdlík, Jiří ; Gabrielová, Jarmila (vedoucí práce) ; Douša, Eduard (oponent) ; Kopecký, Jiří (oponent)
Oskar Nedbal patří mezi nejvýznamnější české hudební osobnosti konce 19. a počátku 20. století. Jeho přínos lze spatřovat nejen v oblasti interpretačního umění a hudebně organizačního úsilí, ale rovněž na poli skladatelském, především díky operetě Polská krev (Polenblut). Disertační práce se kromě nezbytného přehledu pramenů a literatury a nástinu života a díla Oskara Nedbala soustředí na otázku postavení operety Polská krev jak v rámci skladatelovy ostatní tvorby, tak i v širším kontextu vídeňské operety. Zároveň přináší doposud nepublikované informace o nedbalianech z depozitáře divadelního oddělení Národního muzea v Terezíně a ve světle průzkumu těchto pramenů se pokouší definovat základní atributy Nedbalova způsobu práce při kompozici operety Polská krev i dalších významných děl. Nedbalova vrcholná operetní tvorba je ukázkovým příkladem populární hudby vysoké umělecké úrovně, ve které se odráží skladatelův vysoce seriózní kompoziční přístup. Zejména opereta Polská krev dokumentuje Nedbalův záměr klást na tento žánr vyšší umělecký nárok, než jaký byl běžný zejména ve Vídni počátkem 20. století. Abstract: Oskar Nedbal is one of the most important Czech music personalities of the end of 19th and the beginning of 20th century. His contribution can be seen not only in the fields of interpretive art...
|
|
|
Variace B-dur Zdeňka Fibicha
Rudovský, Martin ; Ottlová, Marta (vedoucí práce) ; Kopecký, Jiří (oponent)
Nález autografu Fibichových Variací B dur pro klavír z roku 1877 nejen rozšiřuje okruh známých a dokončených skladeb Zdeňka Fibicha, ale v rámci jeho díla navíc představují jediné zachovalé koncertní variace pro klavír. Díky Variacím můžeme také lépe nahlédnout do Fibichovy kompoziční techniky, neboť v roce 1883 je přepracoval pro smyčcový kvartet. Komparační analýza mimo jiné odhaluje, že posledně jmenované dílo je neprávem opomíjeným klenotem. Zajímavým zjištěním je také fakt, že další významné variační cykly pro klavír od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořák a Leoše Janáček spadají svým vznikem do stejných let jako opus Fibichův. Diplomová práce, která navazuje na nálezovou studii z roku 2008 v časopise Hudební věda, se dále zaměřuje na osobnost dedikanta, profesora Josefa Sallače (1849 - 1929), a odhaluje v něm důležitou postavu hudební života, zejména 2. poloviny 19. století. Také proto by bylo záhodno pátrat po Sallačově archivu, který může ukrývat cenné opisy. Vždyť se díky němu zachovala Fibichova Sonáta D dur pro housle a klavír z roku 1875. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.